Člunem tam a zpátky jen ráno a večer. Žádná auta, pouze koňmo tažené povozy. Kosmopolitní cestovatelská směsice ze všech koutů světa. Bílé pláže a zelené eukalypty. Horké dny a chladivé noci. Potápění se žraloky. Noční tanec s ohněm. Večeře na pláži. Koktejly a magické houbičky. To je indonéský párty ostrov Gili Trawangan.
O Gili mi poprvé vyprávěl kamarád, který poté, co v práci psychicky “vyhořel” (oblíbený civilizační syndrom), sbalil ženu a půlroční dcerku a rok se s nimi toulal Asií. "Na Gili musíš jet. Je tam pohoda jak nikde jinde". Pro něho to bylo i s bonusem navíc. Jeho malá tam udělala první krůčky. Musí to být krásné, vykročit do života s tímto výhledem.
Podobně našlapuje i dcera mého kolegy. On, původem Indonésan z Bali, nedá na Gili dopustit. Tráví tam každé léto a pravidelně nás provokuje fotkami, kde se on i jeho dcera ladně vlní na pláži cvičíce Tai Chi v paprscích vycházejícího slunce. Prachsprostě mu to závidím.
Do třetice nám o Gili vyprávěl takový milý šílenec, Čech, co nám za jídlo a pití dělal na Bali pár dní průvodce. Ten ještě děti neměl, zato měl neuvěřitelnou žízeň. "Když jsem ve stresu a potřebuju oddych, jedu na Gili. Už zase brzy vyrazím," vyprávěl nám ve vyloženě stresové situaci - roztažený na výletním člunu s jointem v puse.
Gili.Co je to za magický ostrov, když si na něj jezdí oddychnout i lidé z jiného oddychového ostrova?
Gili Trawangan, v cestovatelském žargonu pro svou pohodovou atmosféru nazývaný též Gili Tralala, je jedním ze tří Gili ostrůvků v Lombockém průlivu. Cesta rychlolodí ze severozápadní části Bali na něj trvá asi hodinu a už i ta je pro suchozemce zážitkem. Kdo by nechtěl nechat si vlasy cuchat mořským vánkem a s pocitem námořníka pozorovat vzdalující se pobřeží? A po přistání si pěkně po námořnicku vyskočit ze člunu do průzračně modré vody a posledních pár metrů do ráje si s báglem nad hlavou a se sandály v ruce prostě dobrodit?
Pokud přijíždíte z Bali, první, co vás na Gili Trawangan překvapí, jsou neskutečně bílé pláže. V porovnání s těmi balijskými černými jsou zdejší pláže alabastrově oslepující. Místy bílý písek, místy vyplavené a částečně již omleté bílé korály jsou v kontrastu s tyrkysově modrým mořem, zelenými palmami a rákosově nažloutlými plážovými domečky až kýčovitě krásné. Ostrovní atmosféru dokresluje čilý ruch domorodých rybářských člunů zvaných jukungs. Prostě exotický ostrov, jak má být, lákající k zasnění a k představám, jaké to tam asi muselo být v dobách objevitelských.
Pravdou je, že ostrůvek byl až do konce osmdesátých let neobydlený a využívaný pouze rybáři. Snad i proto sem touha po dobrodružstí začala postupně přitahovat nejprve baťůžkáře a posléze více a více turistů. Na robinsonádu zde tedy zapomeňte. V momentě, kdy se víceméně suchou nohou dotknete pobřeží, sesype se na vás hromada místních Pátků a začnou vám nabízet všechno možné, od ubytování či potápění až k perlám a lysohlávkám. Nemusíte se však lekat či se nechat odradit. Místní lidé jsou velice přátelští, povětšinou pohostinní a hlavně nadevše milují smlouvání. Vnímají ho jako zábavu a rádi si takto na váš účet krátí dlouhou chvíli. Času mají ostatně dost, nemusí nikam pospíchat a turisté je živí. Ceny na Gili Trawangan jsou díky jeho popularitě a poloze o dost vyšší než na Bali a tak buďte připraveni na větší vydání.
Gili Trawangan je v jinak přísné Indonésii známý jako „party island“ a má bohémskou pověst svobodomyslného místa, kde se neúnavně nejen paří, ale hlavně lítá. To sem ostatně přitahuje nejvíce návštěvníků. Ulétávat se tu v pohodě dá na vícero "drogách", ale zaručeně vedou magické houbičky. Nevtíravým způsobem vám budou nabízeny všude. Pokud chcete, klidně si zalítejte. Nejste-li však konzument a nemáte-li chuť si nerozvážným experimentem zkazit dovolenou, řekněte prostě ne. Na ostrůvku se všechno může, ale nemusí se nic.
I přesto, že hlavní pláž s promenádou je rušná a nespí ani v noci, na zbytku ostrova se dá báječně odpočívat. Ostrovní unikum, a to neexistence silnic a automobilové dopravy, působí v dnešní přetechnizované době jako balzám na duši. Veškerou dopravu po několika zpevněných cestách zajišťují koníky tažené drožky zvané cidomo. Jsou používány pro zásobování i jako taxíky. Turisté i místní se po ostrově pohybují buď pěšky či na kole. Vždyť je to také všude kousek. Gili Trawangan je sice největší ze svých tří ostrovních Gili bratříčků, ale i tak ho můžete celý obejít za několik hodin. Příručky uvádí dvě hodiny, ale kdo by chtěl v ráji pospíchat?
V klidu se projděte, bořte se bosýma nohama do písku, zastavte se po cestě v jednom z mnoha malých plážových barů, dejte si melounový koktejl, popovídejte si s místnimi a za zvuku všudypřítomného reggae pozorujte úchvatný západ slunce, kterým zde den nekončí, jen se přehoupne do své druhé pohodové půlky. A co s ní? V jednom z četných warungů (místní stánky s jídlem) si nechte připravit večeři. Je libo nějakou barevnou rybu, čerstvou langustu či obří krevety? Přímo na pláži si nechat urožnit kuře a pozorovat při tom domorodé tanečníky s ohněm? U papájového koktejlu jen tak rozjímat? Projet se drožkou? Zatančit si na molu? A nebo jen tak odpočívat a snít? Proč ne? Zcela v duchu místního motta „Today is today, tomorrow is tomorrow“ žijte jen pro ten dnešní den. Jste přeci na pohodovém ostrově!
Reggae v prázdninovém, ostrovním duchu:
Úplně na závěr malá ukázka toho, že není všechno zlato, co se třpytí. Hned vedle luxusu pro turisty bydlí místní lidé. Bydlí i takto:
Vnitřní část ostrova je suchá a opuštěná:
Místní kočky nemají ocásky. Vypadají, jako když je mají osekané. Ale nemají. Bezocasé jsou úplně všechny.
Kočičky na ostrově vypadaly ustrašeně. Zato kohouti tam byli parádní!
