Strašidla ze Spessartu

.. aneb jak jsem se v Německu poddala prvnímu dojmu a pak jsem neměla na zaplacení.

Jela jsem na víkend domů. Potřebovala jsem něco vyzvednout v Mnichově a tak jsem jela z Haagu jinou trasou než normálně. Nové trasy si užívám. Nové výhledy, jiná krajina, neokoukaná města a kolem dálnice jiné benzínky. Mezi Frankfurtem a Norimberkem jsem sice ještě nutně tankovat nepotřebovala, ale když se přede mnou objevila značka Tankstelle Spessart, zajela jsem tam. Zaujalo mě to jméno.

Pamatujete si film Strašidla ze Spessartu? Matně si ho vybavuji z dětství, trochu bláznivá německá komedie o loupežnících a krásné Francesce. Taková pohádka. Loupežníci ve Spessartu kradli a strašili v hospodě a na zámku, než je chytili a pro výstrahu zazdili. Pak už tam měl být navěky klid. Tedy alespoň do té doby, než při stavbě dálnice rozkopnou jejich nedobrovolný žalář a duchové loupežníků začnou opět tropit po okolí rotyku. No a tam, kde to rozkopli, tam museli postavili tu benzínku, kde jsem se já rozhodla někdy po půlnoci natankovat.

Benzínka byla úplně prázdná, nikde nikdo. Moje nádrž úplně prázdná nebyla, ale stejně jsem dotankovala. Když už jsem tam zastavila, tak ať se pak nemusím nikde jinde zdržovat. Protahujíc se po šestisetkilometrové štrece jsem se unaveně dobelhala dovnitř zaplatit. Vevnitř taky nikdo, jen za pokladnou stála holka, taková divná. Zrzavý odrost přebarvený načerno, dlouhé černé šaty, uši obalené piercingem a v puse dva zlaté zuby. "Číslo pět", říkám. "Číslo pět ještě tankuje", říká ona. Zmateně se ohlédnu, jestli jsem náhodou nenechala tankovací pistoli v nádrži, ale tak unavená jsem ještě nebyla. „Číslo pět netankuje“, dodávám už jistěji. „Číslo pět nemůže tankovat a zároveň stát u kasy na zaplacení“.

„Hmm, už zase“, povzdychne si holka. „Fritz, pojď sem a dojdi ven“, volá na svého kolegu. Zezadu vyleze Fritz, taky divný, v černém obleku, černé vousy snad kolem celé hlavy a šourá se ven. Fritz nemá zlaté zuby, ale zato kulhá. “No super“, pomyslím si. Co se tady děje?

Fritz se chvíli motá kolem stojanu číslo pět, pak se vrátí zpátky a říká: „To byl zase Otto“. Jaký Otto, divím se, ale čekám. Holka ukáže zlatý zuby a s úsměvem mi sdělí, že mají venku ducha. Říkají mu Otto a je to šprýmař. Povytahuje prý po nocích tankovací pistole ze stojanů. Hmm. Přebrala jsem si to, že jsem po natankovaní asi nenasadila tu pistoli zpátky do stojanu tak, jak se má. Ty lidi jsou fakt divný!

“Můžu už teď zaplatit?“

„Samozřejmě, bude to třicet pět euro“. Platím kartou, hotovost sebou nevozím, maximálně tak pár euro na kafe. Vložím kartu do platebního terminálu, vyťukám pin a nic. Zkusím to znova. Pin a zase nic. Ještě jednou a to samý. To je divný. Že by zase Otto? Holka mi asi čte myšlenky. „Kdepak, tady vevnitř duchy nemáme. Tady vevnitř nám to funguje! Vaše karta ale nefunguje. Máte ještě nějakou jinou?“ Bohužel nemám a v duchu si slibuju, že už mojí kreditku fakt nebudu nikomu půjčovat! „Máte nějakou hotovost?“. Vysypu na pult všechny své české a euro mince. “Hmm. Tak pojďte, zkusíme to ještě jednou.“ Vyťukávám znovu pin a začínám se cítít trapně. Je možné, že bych fakt neměla na účtu peníze? Vždyť jsem ho ten den kontrolovala! Proč jen u sebe nevozím alespoň nějakou hotovost! A proč jsem tady vůbec zastavovala!!

Transakce opět zamítnuta. Co teď? Nemůžu zaplatit. To je fakt ostuda! Zavolají na mě policii? Holka je ale klidná, nepřestává se usmívat a už se mi nezdá tak divná. Pak zavolá: “Fritz, pojď sem a dones formulář“. Fritz se zezadu vykulhá s formulářem a poprvé se usměje. Zmýlila jsem se. Má také zlatý zub. Stejně tak má i trpělivost a vyplní se mnou kontaktní údaje o mé osobě, mém voze, typu a ceně natankovaného paliva, napíše mi číslo jejich banky a formulář pro mě ofotí s tím, ať jim peníze pošlu hned, až budu mít. Už se mi nezdá tak divný. Když mu asi po sté s omluvou děkuji, odvětí: “ To se stane! Vždyť jsme jenom lidi!“

Ze Spessartu jsem odjížděla s hodinovým zpožděním a prvním německých dluhem. Dluh jsem druhý den zaplatila. Účet jsem měla ten večer díky jedné nezaúčtované transakci fakt prázdný. Jinak jsem ráda, že jsem na té benzínce natrefila na taková korektní a slušná "strašidla" a asi si brzy stáhnu ten film. Jsem zvědavá, jestli tam bude Fritz a Otto. A zrzavá holka..