Bylo nebylo (ale vlastně opravdu bylo) dvacet bratrů. Poté jich zbylo jen pět. Nyní je jich sedm.
Ne, nebudu vám povídat pohádku o sedmeru krkavců. Povím vám příběh lehce nasáklý ginem, o tom, kde si můžete prohlédnout sedmero nejvyšších větrných krasavců na světě.
Kdysi dávno ve století přezdívaném „zlaté“ stávalo ve starém Schiedamu v nizozemské provincii Zuid Holand (nedaleko Rotterdamu) dvacet kamenných větrných mlýnů. V sedmnáctém „zlatém“ století se Holanďanům dařilo a země vzkvétala. Schiedam proslul výrobou holandské obdoby ginu zvané jenever. K jeho výrobě je kromě jalovce potřeba ječného sladu, který je musí umlít. K mletí se samozřejmě hodí mlýn. A aby mlýny nestály daleko od palírny, byly stavěny přímo uprostřed městečka. To vysvětluje i jejich neobvyklou výšku. Aby se mohly točit, musely přesahovat nad okolní domy. Blízkost palíren se jim ovšem stala i osudnou, neboť v průběhu let většina z nich prostě shořela.
Do roku 2005 stálo ve Schiedamu pět zachovalých mlýnů. Asi nejznámější je „De Vrijheid“ (Svoboda). „De Noord (Sever)“ je se svou výškou 33.3 metrů (44.5 metrů i s vrtulí) nejvyšším větrným mlýnem světa. Další jsou bratři De Nieuwe Palmboom, De Walvisch a De Drie Koornbloemen. Ten je jako jediný přístupný veřejnosti. V roce 2006 přibyl De Nolet, který je elektrickou turbínou převlečenou za klasický větrný mlýn. Měří celkově 55 metrů. V roce 2011 byl nově postaven zatím poslední mlýn De Kameel, který sedmero uzavírá.
Turisty opomíjené městečko Schiedam je ideální na odpolední procházku. Zajdete si do palírny, dáte si pár jeneverů a mlýny uvidíte třeba i takhle:
Po správně vypáleném jeneveru byste neměli vidět mlýny černobíle:
Přeji všem hezký den i večer. A po holandsku na zdraví: Proost!
