„Půjdeme za Pata a Mata“, nadchli se moji dva čeští kamarádi poté, co nás náš společný známý „Bergeňák“ pozval na karneval. „Ty jsi dlouhej, já jsem kulatej, masky si uděláme lehce a navíc se to i hodí. Jim ukážeme, že víme, co je to karneval!“. Kluci se však radovali zbytečně.
„Blázníte? Vy chcete za něco jít?", zchladil je budoucí hostitel. "My ale v Bergen op Zoom na karneval v maskách nechodíme.“
“Cože? Karneval bez masek? A co tam tedy děláte?“
„My Bergeňáci jsme Krabi. A slavíme to po našem!“
Co "po našem" obnáší, jsme zjistili to odpoledne, kdy jsme do Bergen op Zoom dorazili. Náš hostitel přitáhl z půdy zaprášený kufr plný starých hadrů a všemožně tvarovaných pokrývek hlavy. Připravených už měl několik starých kabátů, do kterých nás po našich počátečních protestech navlékl, dozdobil to starými záclonami a na záda nám připevnil opravdovský hadr na podlahu. "Tak, a ted můžeme vyrazit," zálibně nás pochválil, popadl trubku a my, připadajíc se jako strašáci do zelí, jsme vyrazili na slibované veselí. Náš počáteční stud nás opustil ve chvíli, kdy jsme v centru tohoto krásného brabantského městečka zjistili, ze strašáci do zelí tu nejsme jenom my. Strašáků, a to velice povedených, tam byl celý dav. Úplná balada z hadrů.
Dav brabantských strašáků - v Bergen op Zoom k převleku patří stará záclona přehozená přes ramena, hadr na podlahu přidělaný ke starému kabátu a červený šátek uvázaný na uzel. Nezbytná je originální pokrývka hlavy.
Proč ve starých hadrech? Za války se karneval samozřejmě neslavil. Když se v roce 1946 opět začlo, lidé byli chudí a na masky neměli. Tak se na karnevalové veselí vyrazilo v tom, co se najde i v každé chudé domácnosti - staré hadry, záclony a kuchyňská veteš. Když se chce, veselit se dá i v hadrech. A i v hadrech se rodí tradice.
Bergen op Zoom se po dobu karnevalu mění na Krabbegat, jak ho místní při této příležitostí nazývají. Jsou Krabi a jsou na to hrdí. Kdysi si prý místní rybáři lovem krabů přivydělávali, tak proto krabí městečko. Ne nějaké Perličky, jako jsou obyvatelé přilehlého a tím i konkurenčního Roosendalu. Oni jsou prostě Krabi, ne žádní ptáci. Krabí symbol najdete v tu dobu na každém domě, v každém okně, ve výkladních skříních i na samotných maskách.
Krab je Bergeňáckým symbolem karvevalu. Tento sympatický Bergeňák ho takhle na krku nosí už 25 let. Stejně tak červený šátek, který se musí vázat vpředu. Vzadu si ho prý zavazují Roosendálští a to jsou ptáci!
K pochopení holandského karnevalu je třeba zajít daleko do historie. Nizozemí se po staletí neformálně dělilo na dvě části. Horní, o trochu větší půlka, ta nad třemi řekami (jak to sami Nizozemci nazývají) byla a je protestantská, spodní jižní část pod řekami Nederrijn, Lek a Waal, byla a je katolická. Katolíci a protestanti se do poměrně nedávné doby upřímně nesnášeli. Nevraživost, která se ještě v šedesátých letech projevovala házením kamenů do oken katolíků (v protestantských ulicích) a vytloukáním oken protestantů (ve čtvrtích katolických) byla jen slabým odvarem nenávisti, kterou k sobě obě skupiny pociťovaly ve stoletích předešlých.
Oslavy karnevalu, který se jako původně katolický svátek slavil v Nizozemí už od středověké nepaměti, byly v pozdějších časech protestantské reformace potlačovány a na dlouhou dobu i úplně zakázány. Katolické provincie nizozemského jihu a jejich na zdejší poměry veselí obyvatelé se s touto formou náboženského útlaku nikdy nesmířili. Snad i proto si jimi, na protest střídmým protestantům slavený karneval, zachoval svou masovost, důležitost a tradici i do dnešní doby.
Na Velkém náměstí se na karneval ozdobí i kostelní věž. Říkají ji Pepřenka. Ozdobenou věž milují děti. O karnevalové pondělí, kdy se oslavy zaměrují právě na ně, s nimi Pepřenka i rozmlouvá.
Po celou dobu karnevalu prochází městem nesčetné množsví muzikantů, a to sólo či ve skupinkách. Trochu tu platí, že co Bergeňák, to muzikant.
Oblíbené jsou hlavně trubky a bubny. Všichni muzikanti hrají předem domluvenou muziku, kterou je v Bergen op Zoom ta pochodová.
Jih Nizozemí karnevalem prostě žije. Lidé si zde berou i několikatýdenní dovolenou, jen aby se na oslavách mohli podílet. Karneval zde neznamená jen jeden den jakéhosi masopustního veselí v maskách. Je to je dlouhý a veselý svátek, který se připravuje několik měsíců, tak jak velí tradice. V jižních provinciích Limburg, Severní Brabantsko a Zeeland začíná karnevalová sezóna již na svátek svatého Martina, 11. listopadu a to přesně v 11 hodin a 11 minut. Místní rádi tvrdí, že samé jedenáctky jsou číslem bláznů a jejich bláznivému karnevalu tak do začátku přinesou štěstí. Téměř na celém jihu proběhne v tu dobu nějaká oslava spojená s oznámením motta karnevalu, které se každý rok mění a které se také v každé vesnici i městečku liší, stejně jako styl oslav. V ten den také poprvé zasedne Rada jedenácti, což je výbor jedenácti občanů města, kteří budou oslavy koordinovat a řídít. No a samozřejmě se ten den narazí první soudek piva, protože karneval znamená veselí a čím delší karneval, tím delší veselí.
Veřejná zasedání probíhají v místním divadle. Krédem Bergeňáckého karnevalu je “Agge mar leut et” - dobře se bavte. Na přípravy dozírá všudypřítomný krab, symbol zdejšího karnevalu.
Po celou dobu karnevalu plati v Bergen op Zoom speciální peníze. Když dorazíte so města, vyměníte si eura za bergeňácké bony. 30 euro vám stačí na 15 bonů. Jedno pivo je jeden bon.
V následujících měsících se Rada jedenácti pravidelně schází na veřejných zasedáních, při kterých si spolu s ostatními obyvateli města rozhodnou, jak se město ozdobí, kolik alegorických vozů pojede v oslavném průvodu a jak nazdobených, kolik se zúčastní kapel, kdo sepíše a vytiskne karnevalové noviny v místním dialektu, kolik budou ten rok stát karnevelové peníze, speciálně tištěné pro tutu příležitost a samozřejmě, kolik ten rok bude stát pivo a kde se bude prodávat. Rovněž si zvolí Prince karnevalu, který pak po vyvrcholení příprav se svými pomocníky v prvním průvodu sezóny slavnostně vstoupí do města, kde mu bude starostou předán klíč od městkých bran. Tím je karneval prohlášen za zahájený.
Datum karnevalu je stanovený předem a to v závislosti na Velikonocích. Samotný karneval začíná v neděli přesně sedm týdnů před Velikonoční nedělí a končí v úterý před popeleční středou. Karnevalové veselí má předcházet čtyřiceti dnům předvelikonočního půstu. I když je jih pod řekami jednotný v tom, že slaví karneval, jeho oslavy mají mnoho podob. Mezi jednotlivými provinciemi, mezi kraji ba i mezi sousedícími městěčky panuje velká rivalita. Každá obec je přesvědčená, že jejich karneval je ten nejlepší, jejich muzika nejzvučnější, jejich tradice nejpevnější a jejich masky/nemasky nejpovedenější.
Starosta předává klíče od městských bran Princi karnevalu a jeho pomocníkům. Tím se v karnevalovou neděli karneval zahajuje.
Připrava a zdobení alegorických vozů je dlouhodobou záležitostí. Nadšené skupinky místních obyvatel takto tráví předkarnevalový volný čas.
Po celou dobu karnevalu je na Velkém náměstí umístěna tradiční čarodějnice s vránou v levé ruce. V úterý v noci, přesně ve 23.45, vránu slavnostně sundají. Tím karneval oficiálně skončí. Spousta místních prý v tu dobu pláče. Na příští karneval budou čekat další rok.