Stabilní euro? Samozřejmě! Z betonu!
I když si to dnes již neumím představit, byly doby, kdy jsem cestovala bez bankovní karty. Jen s hotovými penězi. Měla jsem velké černé pouzdro na zip a v ruličkách v něm schraňovala měny států, do kterých jsem se chystala či které jsem již projela. Jako hodně mladá jsem tam měla srolované jen rumunské lei, pár zatoulaných bulharských levů a samozřejmě východoněmecké marky. Ty záhy vystřídaly marky společno-německé a pak jsem začala rolovat italské liry, rakouské šilinky, anglické libry, francouzké a belgické franky a na dlouhou dobu hlavně holandské guldeny. Na mince tehdy jeden potřeboval skoro vak. Všechny ty feniky, centimy, stotinky, groše a podobné fufníky sice těžké nebyly, ale hromadily se neuvěřitelně rychle a ve chvíli, kdy jste potřebovali zaplatit, vám chyběl přesně ten jeden, co ležel doma na pračce, odkud jste ho již poněkolikáte vylovili. A nebo jste ho v té stříbřité změti nemohli najít v té správné měně.
A pak najednou nebyl vak potřeba. Přišla nová doba a nová měna. A přestalo se rolovat. Německé marky s přísnými obličeji zmizely. Zmizely pestrobarevné guldeny se slunečnicemi. Zmizely franky s neučesanými hlavami francouzkých generálů. Zmizely pastelové liry. Zábavné belgické franky. Přišlo trochu fádní euro, o kterém mám navíc pocit, že snad ani neexistuje.
Ačkoliv žiji v zemi, která jím platí už čtrnáctým rokem, mohu říci, že třeba pětiseteurovou bankovku jsem v ruce ještě neměla. Ani nevím, že je fialová. Matně tuším, že dvoustovka je žlutá. Zelená stovka raritou není, ale když se ke mně čirou náhodou nějak dostane, nemám z toho radost. Velkými bankovkami se totiž špatně platí. Většina obchodů je odmítá přijímat. Pokud na vchodových dveřích visí samolepka s přeškrnutými eurobankovkami vyšší hodnoty, máte smůlu. Buď musíte zaplatit kartou a nebo si běžet rozměnit do nejbližší banky. V poslední době se v obchodech začaly množit cedulky: „Upřednostňujeme bezhotovostní platby“. A tak nakonec znáte barvu a zdobení vlastní bankovní karty lépe, než peněz, které vyděláváte a kterými, dnes již víceméně virtuálně, každý den platíte.
Nedávno jsem s jedním kolegou rozebírala právě euro. Stejně jako většina starších holanďanů se s eurem již smířil, ale úplně si na ně nezvykl. Větší částky, jako jsou ceny domů či pozemků, pořád uvádějí v jejich původní měně a přepočítávají je přitom na eura podle původního kurzu z roku 2002. Hodně starších lidí má doma alespoň jednu guldenovou bankovku, prostě na památku či jen tak z nostalgie. I teď si vybaví, která bankovka měla jakou barvu, na které byl obrázek ptáka a na které byla slunečnice. S překvapením jsme se během naší diskuze dopracovali ke zjištění, že vlastně nemáme ani ponětí o tom, co je na eurobankovkách. Tedy kromě kolegy tělocvikáře, který nám přesně vyjmenoval jejich barvy a i věděl, že na zadních stranách bankovek jsou obrázky imaginárních mostů ilustrujících různé historické epochy.
"Jak to tak víš?", zajímalo nás.
"Jednoduše. Mám ty mosty za barákem. Stabilní a opravdové, z betonu! Běžte se podívat!"
Nedalo mi to a zašla jsem se podívat. Fakt tam jsou! Taková trochu typická holandská kulišárna, ani ne umění, ani kýč, prostě sedm praktických mostků v nově budované obytné čtvti. Projekt, na který jsou holanďani ochotní vydávat peníze i v době krize. Avšak posuďte sami:
A co na závěr? Nevím, jestli mě betonové euro mosty přesvědčily k tomu, abych začala mít euro ráda. Nějak mi pořád chybí ty zamotané ruličky franků, marek a guldenů. A všechny ty fufníky.
Eva Zwemmer Tauerová
Medvědi nevědí
Na medvěda s baterkou aneb medvědi vědí, že turisti nemaj zbraně. A také o tom, že strach má velké nejen oči, ale i uši.
Eva Zwemmer Tauerová
Majoránka a rum
Zapomeňte na New York, Sydney, Paříž nebo Londýn! Kde jste doma vám dojde na místě mnohem zajímavějším. A to v Lidlu v Lovosicích.
Eva Zwemmer Tauerová
Barevná škola
Prázdniny. Magické to slovo! U nás začínají dnes, tady v Nizozemí si ještě týden počkáme. Inu, jiná země, jiný mrav. Jiná země, jiná škola. Máte chuť podívat se na nizozemské gymnázium? Pojdťe se mnou na malou návštěvu.
Eva Zwemmer Tauerová
Multikulti polévka
Občas se po cestě z fitka domů stavuji tady u nás v haagském ghettu v takovém kebab-shoarma bufetu. Chodník a výlohu mají sice podělanou od holubů a ani vevnitř to není nic moc, ale maso dělají výborné.
Eva Zwemmer Tauerová
Japonská zahrada Clingendael
Barevně voňavé, květinové povídání o tom, jak holandská hraběnka asijskou perlu v anglickém parku ukryla.
Eva Zwemmer Tauerová
Kam s ní? S tou pornografií..
„To je tvoje?“ uhodím na svou drahou polovičku. „Hezkej zadek, ukaž!“ zavtipkuje a nedbale prolistuje prvních pár stránek. „Ale prosím tě, co bych já s tím dělal? A ještě v takovým blbým jazyce!“
Eva Zwemmer Tauerová
Jak rozdat milión
aneb návod pro ty, kdo si v lednu chtějí udělat radost zdarma a utrhnout si alespoň kousek z celého miliónu.
Eva Zwemmer Tauerová
Vlieland – ostrov vodou obklopený neobklopený
Pokud jste si mysleli, že ostrov je kus pevniny obklopený vodou, tak jste se částečně mýlili. V Nizozemí mají ostrovy, na které dojdete suchou (nebo spíše navlhčenou) nohou. Pokud jste rychlí, zdatní a máte kuráž.
Eva Zwemmer Tauerová
Óda na chleba a rýži
slovem o pšence, obrazem o rýži a také o tom, že je někdy dobré se na dovolené ztratit. Pak totiž zjistíte, že opravdu není pole jako pole a u těch rýžových to platí dvojnásob.
Eva Zwemmer Tauerová
Není pole jako pole
Ačkoliv pocházím z kraje nazývaného zahradou Čech a navíc téměř z vesnice (místní prominou), musím přiznat, ze polní práce mi nikdy moc nevoněly. Chmelovou brigádu jsem vyloženě protrpěla a to i přesto, že mě na ní balil školní playboy s vizáží tehdy ještě žádaného Arnolda Schwarzeneggera. Na okurkové brigádě mě nebalil nikdo a byl to opruz ještě větší, stejně jako každoroční pomoc místním zemědělcům, kterým z valníků vypadalo víc cukrovky než zdrávo a my, nadějní socialističtí středoškoláci jsme to s ohnutými hřbety měli spasit.
Eva Zwemmer Tauerová
Jihad a sociální sítě
Jihad je trochu jiný než většina mých studentů. Není to jen jeho netradičním původem a jménem, které mu bulharsko-turečtí rodiče dali v jejich dobré víře víceméně za trest. Jménu se jeho spolužáci po nějaké době už jen zašklebí, stejně jako jeho vtípkům, že dneska přišel pozdě, jelikož v metru byla bomba.
Eva Zwemmer Tauerová
Krabí karneval aneb Balada z hadrů
Zapomeňte na masky a okázalost. Vysypte staré kufry, prošmejděte zaprášené půdy, zalovte ve skříních babičkám a hlavně - obraťte naruby kbelíky na podlahu. Hadry z nich si přišpendlete na záda, kyblík si nasaďte na hlavu a jste připraveni na událost roku. Tedy alespoň v holandském Bergen op Zoom.
Eva Zwemmer Tauerová
Polib mě a pošli mě
Líbat se dá kde co. Můžete zlíbat svůj protějšek. Můžete políbit kolegyni ruku. Babičce tvář. Miminku prdelku. Kočce čumák. Politikovi knír. Ale líbat dopisy? I to se dá. V Holandsku budou letos olíbávat obálky. Proč? Protože bude Valentýn a protože to nic nestojí.
Eva Zwemmer Tauerová
„A ten Komenský je něco jako Lenin?“
Zeptal se mě žáček holandské 3B na školním výletě do Naardenu, když jsem se třídě již po několikáté snažila vysvětlit, proč by si při návštěvě mauzolea měli sundat čepici.
Eva Zwemmer Tauerová
Svoboda a jeho bratři
Bylo nebylo (ale vlastně opravdu bylo) dvacet bratrů. Poté jich zbylo jen pět. Nyní je jich sedm.
Eva Zwemmer Tauerová
Jak jsme na Bali pláž hledali - a našli školu.
„Stejně budeš jednou učitelka“, škádlíval mě tatínek při nedělních obědech. „ Jsi celá bába“. Jídávali jsme ve svátečním pokoji pod obrazem jeho maminky v dětských letech. S pusou plnou jablečného kompotu jsem přemýšlela, jestli po té holčičce s růžovou mašlí zdědím nejen kulatý obličej a modré oči, ale i profesi. Učitelkou ale byla i má druhá, hnědooká babička a tak jsem rodinnému „prokletí“ neunikla.
Eva Zwemmer Tauerová
Malý a šikovný – byl jednou jeden mostek
I když jsem poměrně velká a humpolácká, mám ráda malé a šikovné věci. Nosím například malý kapesní nožík. Dostala jsem ho od tatínka s tím, že každý správný chlap by měl jeden mít. Tatínek říkával, že se mi bude hodit. Měl pravdu. Malá a šikovná vývrtka na víno je kompaktní a vždy při ruce.
Eva Zwemmer Tauerová
Den s 16. obrněnou – Plzeň 2014
„Honzíku, vstávej, máš hlídku!“ Jsou čtyři hodiny ráno a já jsem ráda, že netřepou mnou a nemusím ven do mrazu. Brácha vklouzne do bot, nasadí si helmu a než rozhrne dvojité dveře vojenského stanu, přiloží do kamen. Je 4. května 2014 a předměstí Plzně hlásí 0 stupňů. V roce 1945 prý taková zima nebyla. Pootevřenými dveřmi se dovnitř vloudí silná vůně benzínu a vyjetého oleje. Je všudypřítomná a pro military nadšence návyková. Jsem tu hostem krátce a tak jí ještě vnímám. Než se smísí s kouřem z polních kamínek a mne se opět zmocní spánek, zahlédnu zavírajícími se plachtovými dveřmi děla a kulomety.
Eva Zwemmer Tauerová
Gili Trawangan - ostrov, na kterém se lítá
Člunem tam a zpátky jen ráno a večer. Žádná auta, pouze koňmo tažené povozy. Kosmopolitní cestovatelská směsice ze všech koutů světa. Bílé pláže a zelené eukalypty. Horké dny a chladivé noci. Potápění se žraloky. Noční tanec s ohněm. Večeře na pláži. Koktejly a magické houbičky. To je indonéský párty ostrov Gili Trawangan.
Eva Zwemmer Tauerová
Chrochtání těžké není. Těžší je rozdat si to v kuchyni.
Chcete vědět, jak v Holandsku poznají německého špióna? A nebo jakou má Holanďan žízeň? Co je těžší vyslovit - kanál nebo cibule? A co Holanďané dělají, když tahají staré krávy ze škarpy? Pojďte si udělat menší vážnou-nevážnou procházku holandštinou.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 36
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1623x