Gili Trawangan - ostrov, na kterém se lítá
O Gili mi poprvé vyprávěl kamarád, který poté, co v práci psychicky “vyhořel” (oblíbený civilizační syndrom), sbalil ženu a půlroční dcerku a rok se s nimi toulal Asií. "Na Gili musíš jet. Je tam pohoda jak nikde jinde". Pro něho to bylo i s bonusem navíc. Jeho malá tam udělala první krůčky. Musí to být krásné, vykročit do života s tímto výhledem.
Podobně našlapuje i dcera mého kolegy. On, původem Indonésan z Bali, nedá na Gili dopustit. Tráví tam každé léto a pravidelně nás provokuje fotkami, kde se on i jeho dcera ladně vlní na pláži cvičíce Tai Chi v paprscích vycházejícího slunce. Prachsprostě mu to závidím.
Do třetice nám o Gili vyprávěl takový milý šílenec, Čech, co nám za jídlo a pití dělal na Bali pár dní průvodce. Ten ještě děti neměl, zato měl neuvěřitelnou žízeň. "Když jsem ve stresu a potřebuju oddych, jedu na Gili. Už zase brzy vyrazím," vyprávěl nám ve vyloženě stresové situaci - roztažený na výletním člunu s jointem v puse.
Gili.Co je to za magický ostrov, když si na něj jezdí oddychnout i lidé z jiného oddychového ostrova?
Gili Trawangan, v cestovatelském žargonu pro svou pohodovou atmosféru nazývaný též Gili Tralala, je jedním ze tří Gili ostrůvků v Lombockém průlivu. Cesta rychlolodí ze severozápadní části Bali na něj trvá asi hodinu a už i ta je pro suchozemce zážitkem. Kdo by nechtěl nechat si vlasy cuchat mořským vánkem a s pocitem námořníka pozorovat vzdalující se pobřeží? A po přistání si pěkně po námořnicku vyskočit ze člunu do průzračně modré vody a posledních pár metrů do ráje si s báglem nad hlavou a se sandály v ruce prostě dobrodit?
Pokud přijíždíte z Bali, první, co vás na Gili Trawangan překvapí, jsou neskutečně bílé pláže. V porovnání s těmi balijskými černými jsou zdejší pláže alabastrově oslepující. Místy bílý písek, místy vyplavené a částečně již omleté bílé korály jsou v kontrastu s tyrkysově modrým mořem, zelenými palmami a rákosově nažloutlými plážovými domečky až kýčovitě krásné. Ostrovní atmosféru dokresluje čilý ruch domorodých rybářských člunů zvaných jukungs. Prostě exotický ostrov, jak má být, lákající k zasnění a k představám, jaké to tam asi muselo být v dobách objevitelských.
Pravdou je, že ostrůvek byl až do konce osmdesátých let neobydlený a využívaný pouze rybáři. Snad i proto sem touha po dobrodružstí začala postupně přitahovat nejprve baťůžkáře a posléze více a více turistů. Na robinsonádu zde tedy zapomeňte. V momentě, kdy se víceméně suchou nohou dotknete pobřeží, sesype se na vás hromada místních Pátků a začnou vám nabízet všechno možné, od ubytování či potápění až k perlám a lysohlávkám. Nemusíte se však lekat či se nechat odradit. Místní lidé jsou velice přátelští, povětšinou pohostinní a hlavně nadevše milují smlouvání. Vnímají ho jako zábavu a rádi si takto na váš účet krátí dlouhou chvíli. Času mají ostatně dost, nemusí nikam pospíchat a turisté je živí. Ceny na Gili Trawangan jsou díky jeho popularitě a poloze o dost vyšší než na Bali a tak buďte připraveni na větší vydání.
Gili Trawangan je v jinak přísné Indonésii známý jako „party island“ a má bohémskou pověst svobodomyslného místa, kde se neúnavně nejen paří, ale hlavně lítá. To sem ostatně přitahuje nejvíce návštěvníků. Ulétávat se tu v pohodě dá na vícero "drogách", ale zaručeně vedou magické houbičky. Nevtíravým způsobem vám budou nabízeny všude. Pokud chcete, klidně si zalítejte. Nejste-li však konzument a nemáte-li chuť si nerozvážným experimentem zkazit dovolenou, řekněte prostě ne. Na ostrůvku se všechno může, ale nemusí se nic.
I přesto, že hlavní pláž s promenádou je rušná a nespí ani v noci, na zbytku ostrova se dá báječně odpočívat. Ostrovní unikum, a to neexistence silnic a automobilové dopravy, působí v dnešní přetechnizované době jako balzám na duši. Veškerou dopravu po několika zpevněných cestách zajišťují koníky tažené drožky zvané cidomo. Jsou používány pro zásobování i jako taxíky. Turisté i místní se po ostrově pohybují buď pěšky či na kole. Vždyť je to také všude kousek. Gili Trawangan je sice největší ze svých tří ostrovních Gili bratříčků, ale i tak ho můžete celý obejít za několik hodin. Příručky uvádí dvě hodiny, ale kdo by chtěl v ráji pospíchat?
V klidu se projděte, bořte se bosýma nohama do písku, zastavte se po cestě v jednom z mnoha malých plážových barů, dejte si melounový koktejl, popovídejte si s místnimi a za zvuku všudypřítomného reggae pozorujte úchvatný západ slunce, kterým zde den nekončí, jen se přehoupne do své druhé pohodové půlky. A co s ní? V jednom z četných warungů (místní stánky s jídlem) si nechte připravit večeři. Je libo nějakou barevnou rybu, čerstvou langustu či obří krevety? Přímo na pláži si nechat urožnit kuře a pozorovat při tom domorodé tanečníky s ohněm? U papájového koktejlu jen tak rozjímat? Projet se drožkou? Zatančit si na molu? A nebo jen tak odpočívat a snít? Proč ne? Zcela v duchu místního motta „Today is today, tomorrow is tomorrow“ žijte jen pro ten dnešní den. Jste přeci na pohodovém ostrově!
Reggae v prázdninovém, ostrovním duchu:
Úplně na závěr malá ukázka toho, že není všechno zlato, co se třpytí. Hned vedle luxusu pro turisty bydlí místní lidé. Bydlí i takto:
Vnitřní část ostrova je suchá a opuštěná:
Místní kočky nemají ocásky. Vypadají, jako když je mají osekané. Ale nemají. Bezocasé jsou úplně všechny.
Kočičky na ostrově vypadaly ustrašeně. Zato kohouti tam byli parádní!
Eva Zwemmer Tauerová
Medvědi nevědí
Na medvěda s baterkou aneb medvědi vědí, že turisti nemaj zbraně. A také o tom, že strach má velké nejen oči, ale i uši.
Eva Zwemmer Tauerová
Majoránka a rum
Zapomeňte na New York, Sydney, Paříž nebo Londýn! Kde jste doma vám dojde na místě mnohem zajímavějším. A to v Lidlu v Lovosicích.
Eva Zwemmer Tauerová
Barevná škola
Prázdniny. Magické to slovo! U nás začínají dnes, tady v Nizozemí si ještě týden počkáme. Inu, jiná země, jiný mrav. Jiná země, jiná škola. Máte chuť podívat se na nizozemské gymnázium? Pojdťe se mnou na malou návštěvu.
Eva Zwemmer Tauerová
Multikulti polévka
Občas se po cestě z fitka domů stavuji tady u nás v haagském ghettu v takovém kebab-shoarma bufetu. Chodník a výlohu mají sice podělanou od holubů a ani vevnitř to není nic moc, ale maso dělají výborné.
Eva Zwemmer Tauerová
Japonská zahrada Clingendael
Barevně voňavé, květinové povídání o tom, jak holandská hraběnka asijskou perlu v anglickém parku ukryla.
Eva Zwemmer Tauerová
Kam s ní? S tou pornografií..
„To je tvoje?“ uhodím na svou drahou polovičku. „Hezkej zadek, ukaž!“ zavtipkuje a nedbale prolistuje prvních pár stránek. „Ale prosím tě, co bych já s tím dělal? A ještě v takovým blbým jazyce!“
Eva Zwemmer Tauerová
Jak rozdat milión
aneb návod pro ty, kdo si v lednu chtějí udělat radost zdarma a utrhnout si alespoň kousek z celého miliónu.
Eva Zwemmer Tauerová
Vlieland – ostrov vodou obklopený neobklopený
Pokud jste si mysleli, že ostrov je kus pevniny obklopený vodou, tak jste se částečně mýlili. V Nizozemí mají ostrovy, na které dojdete suchou (nebo spíše navlhčenou) nohou. Pokud jste rychlí, zdatní a máte kuráž.
Eva Zwemmer Tauerová
Óda na chleba a rýži
slovem o pšence, obrazem o rýži a také o tom, že je někdy dobré se na dovolené ztratit. Pak totiž zjistíte, že opravdu není pole jako pole a u těch rýžových to platí dvojnásob.
Eva Zwemmer Tauerová
Není pole jako pole
Ačkoliv pocházím z kraje nazývaného zahradou Čech a navíc téměř z vesnice (místní prominou), musím přiznat, ze polní práce mi nikdy moc nevoněly. Chmelovou brigádu jsem vyloženě protrpěla a to i přesto, že mě na ní balil školní playboy s vizáží tehdy ještě žádaného Arnolda Schwarzeneggera. Na okurkové brigádě mě nebalil nikdo a byl to opruz ještě větší, stejně jako každoroční pomoc místním zemědělcům, kterým z valníků vypadalo víc cukrovky než zdrávo a my, nadějní socialističtí středoškoláci jsme to s ohnutými hřbety měli spasit.
Eva Zwemmer Tauerová
Jihad a sociální sítě
Jihad je trochu jiný než většina mých studentů. Není to jen jeho netradičním původem a jménem, které mu bulharsko-turečtí rodiče dali v jejich dobré víře víceméně za trest. Jménu se jeho spolužáci po nějaké době už jen zašklebí, stejně jako jeho vtípkům, že dneska přišel pozdě, jelikož v metru byla bomba.
Eva Zwemmer Tauerová
Stabilní euro? Samozřejmě! Z betonu!
Jak zhmotnit měnu aneb kde si šlápnout třeba na stovku.
Eva Zwemmer Tauerová
Krabí karneval aneb Balada z hadrů
Zapomeňte na masky a okázalost. Vysypte staré kufry, prošmejděte zaprášené půdy, zalovte ve skříních babičkám a hlavně - obraťte naruby kbelíky na podlahu. Hadry z nich si přišpendlete na záda, kyblík si nasaďte na hlavu a jste připraveni na událost roku. Tedy alespoň v holandském Bergen op Zoom.
Eva Zwemmer Tauerová
Polib mě a pošli mě
Líbat se dá kde co. Můžete zlíbat svůj protějšek. Můžete políbit kolegyni ruku. Babičce tvář. Miminku prdelku. Kočce čumák. Politikovi knír. Ale líbat dopisy? I to se dá. V Holandsku budou letos olíbávat obálky. Proč? Protože bude Valentýn a protože to nic nestojí.
Eva Zwemmer Tauerová
„A ten Komenský je něco jako Lenin?“
Zeptal se mě žáček holandské 3B na školním výletě do Naardenu, když jsem se třídě již po několikáté snažila vysvětlit, proč by si při návštěvě mauzolea měli sundat čepici.
Eva Zwemmer Tauerová
Svoboda a jeho bratři
Bylo nebylo (ale vlastně opravdu bylo) dvacet bratrů. Poté jich zbylo jen pět. Nyní je jich sedm.
Eva Zwemmer Tauerová
Jak jsme na Bali pláž hledali - a našli školu.
„Stejně budeš jednou učitelka“, škádlíval mě tatínek při nedělních obědech. „ Jsi celá bába“. Jídávali jsme ve svátečním pokoji pod obrazem jeho maminky v dětských letech. S pusou plnou jablečného kompotu jsem přemýšlela, jestli po té holčičce s růžovou mašlí zdědím nejen kulatý obličej a modré oči, ale i profesi. Učitelkou ale byla i má druhá, hnědooká babička a tak jsem rodinnému „prokletí“ neunikla.
Eva Zwemmer Tauerová
Malý a šikovný – byl jednou jeden mostek
I když jsem poměrně velká a humpolácká, mám ráda malé a šikovné věci. Nosím například malý kapesní nožík. Dostala jsem ho od tatínka s tím, že každý správný chlap by měl jeden mít. Tatínek říkával, že se mi bude hodit. Měl pravdu. Malá a šikovná vývrtka na víno je kompaktní a vždy při ruce.
Eva Zwemmer Tauerová
Den s 16. obrněnou – Plzeň 2014
„Honzíku, vstávej, máš hlídku!“ Jsou čtyři hodiny ráno a já jsem ráda, že netřepou mnou a nemusím ven do mrazu. Brácha vklouzne do bot, nasadí si helmu a než rozhrne dvojité dveře vojenského stanu, přiloží do kamen. Je 4. května 2014 a předměstí Plzně hlásí 0 stupňů. V roce 1945 prý taková zima nebyla. Pootevřenými dveřmi se dovnitř vloudí silná vůně benzínu a vyjetého oleje. Je všudypřítomná a pro military nadšence návyková. Jsem tu hostem krátce a tak jí ještě vnímám. Než se smísí s kouřem z polních kamínek a mne se opět zmocní spánek, zahlédnu zavírajícími se plachtovými dveřmi děla a kulomety.
Eva Zwemmer Tauerová
Chrochtání těžké není. Těžší je rozdat si to v kuchyni.
Chcete vědět, jak v Holandsku poznají německého špióna? A nebo jakou má Holanďan žízeň? Co je těžší vyslovit - kanál nebo cibule? A co Holanďané dělají, když tahají staré krávy ze škarpy? Pojďte si udělat menší vážnou-nevážnou procházku holandštinou.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 36
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1623x