Z Prahy do Amsterdamu vlakem? Jedině s Phoenixem a přes Curych!

13. 04. 2014 14:29:39
Co jsem si vždycky opravdu přála bylo sedět v mrazivé noci jen v tričku na nádražní lavičce někde v Německu a zabalená do erární deky s logem Deutsche Bahn přemítat, jestli tím druhým vlakem dohoním ten první a jestli mě mezitím neokradou.

Do spárů Phoenixe mě loni v první lednovou neděli uvrhla nouze (náhle rozbité auto) a potřeba spořádaně se objevit v pondělí ráno v práci. Noční rychlík Praha-Berlín-Amsterdam s bohatýrským jménem Phoenix mě tam krokem sice pomalým (14 hodin), ale jistým, měl dopravit včas. Příjezd v 9.20, škola začíná v deset. Super, v pohodě stihnu i novoroční přípitek s kolegy.

Že tři velké tašky, kabela, kabelka a ještě batoh s notebookem do vlaku moc praktické nejsou, jsem vyčetla i z očí průvodčího, který na nádraží v Ústí nad Labem sice vystoupil na perón, ale jen proto, aby v 19.42 zapískal k pravidelnému odjezdu. Mé tři tašky ho vysloveně iritovaly, stejně jako má otázka, zdali by mě nemohl nasměrovat k mému kupé. Profesionálně mi odsekl, že jsem se na nástupišti měla podívat na nákresek s řazením vagónů, zapískal a odešel. No alespoň, že tam tedy zastavili, protože kdyby měli zpoždění a jenom by přibržďovali, tak to bych asi nedala.

Phoenix byla obluda dlouhá a omšelá. Našla jsem v jeho nevábně vonících útrobách své kupé, těšíc se, že v noci tam bude chrchlat ještě dalších pět lidí. Vytahala jsem na horní palandu všechny mé tašky a trochu s nechutí si odložila i kabát. Za deset osm. Co teď? Takhle brzy nechodí spát ani moje tříleté neteře.

Bylo fajn, že v celém vlaku byla již předem předestlaná lůžka. Značně to ale zkomplikovalo možnost se někde posadit. Restaurační vagón byl natřískaný podobnými „nespavci“ a tak jsem se se svou za lidovou cenu čtyř eur koupenou třetinkou piva vydala hledat místo k sezení. Někde by tam přeci mělo být? Bylo. V zadní části vlaku byl vagón plný sedačkových kokonů, takových těch sedadel, co se na nich ve dne sedí a v noci si je sklopíte. Tam se mi líbilo a tak jsem se zde na nějakou dobu zakuklila. A to byla chyba! Když jsem kousek za Drážďanama dosrkala tu třetinku a vydala se pro další, nedošla jsem daleko. O dva vagóny dál byla na dveřích přidělaná železná závora. Co to sakra je?

vlak.jpg
Že milého Phoenixe v Drážďanech rozdělí jsem opravdu nečekala. A že ta potvora u toho dělení nevydá ani hlásku, bylo také obdivuhodné. Žádné, pozor, pozor, vážení cestující, budou mě teď řezat vedví, tak ti z vás, co chcete do Amsterdamu, přelezte si do přední půlky. Kdepak, Phoenix statečně ani nepíp! Jak mi o chvíli později vysvětlila přeochotná německá průvodčí, hlava Phoenixe se všemi mými věcmi směrovala i nadále do Amsterdamu. Já však v jeho ocase, teď už nalehko jen s kabelkou, uháněla na Curych. Paráda!

Co teď?

Nouze vás naučí všem jazykům světa. To jsem si uvědomila ve chvíli, kdy mi ta dobrá žena začla mou oblíbenou němčinou vysvětlovat náhradní plán. Ve zkratce: vystoupit na přístí stanici v Lipsku, tam hodinku počkat na poslední rychlík Leipzig-Berlin, který do Berlína dorazí pár minut po půlnoci a zároveň několik minut předtím, než se z něj můj ztracený Phoenix vydá opět na cestu. To nemůže nevyjít! Všechno zaznamenala na jízdenku. „A tady máte, ať tam venku nezmrznete“  vložila mi do ruky tmavě modrou deku, těsně předtím, než mě s přáním „Gute Reise“ v Lipsku vystrčila z vlaku.

Co jsem si vždycky opravdu přála bylo sedět v mrazivé noci jen v tričku na nádražní lavičce někde v Německu a zabalená do erární deky s logem Deutsche Bahn přemítat, jestli tím druhým vlakem dohoním ten první a jestli mě mezitím neokradou.

Stihla jsem to. Velikost nového berlínského Hauptbahnhofu opravdu „oceníte“ až v momentě, kdy máte na přestup asi čtyři minuty. Phoenix tam naštěstí ještě stál. Hodně se ta potvora změnil, už to nebyl tmavě zelený opelichanec jako v Ústí. Byl teď o hodně delší a mnohem barevnější. Proměna ho po cestě zdržela. Přibyly k němu vagónky z Kyjeva, Vilniusu, Rigy, Minsku a podobných míst, kde by jste si rádi v noci odložili všechny své tašky a nechali je tam bez dozoru stát. Že všichni východoevropané kradou je ale nesmysl. V mém kupé jsem kromě pěti rusky mluvících spolunocležníků našla i všechna má nedotčená zavazadla.

S Phoenixem jsem se rozloučila druhý den ráno. Měla jsem štěstí. Do práce jsem přijela díky německé přesnosti a východoevropské poctivosti včas a kompletní. Vlakem jezdím i nadále ráda, jen jsem si z této bajky o Phoenixovi vzala ponaučení. Po nočním vlaku se nevandruje. V nočním vlaku se na předem určeném místě spí! 

 

Autor: Eva Zwemmer Tauerová | neděle 13.4.2014 14:29 | karma článku: 21.69 | přečteno: 2789x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Cestování

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 17.71 | Přečteno: 387 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.12 | Přečteno: 578 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.34 | Přečteno: 231 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 15.79 | Přečteno: 471 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 207 | Diskuse
Počet článků 36 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1603

Češka do nedávna zatoulaná v Nizozemí a nyní přesazená do východního Německa. Toulám se i nadále ráda a hodně. Mám pár oblíbených míst doma i v Evropě. Táhne mě to i dál, ale jsem srab a bojím se v letadle. Zato ráda řídím. Po cestě ráda fotím, ráda se potkávám s místními lidmi a povídám si s nimi, ráda ochutnávám místní jídla, která se posléze snažím připravit doma a nutím své okolí, aby je se mnou zkoušelo. No, a s chutí dělám rovněž svojí práci, což je nikdy nekončící snaha přesvědčit děti ve škole, aby se ode mě naučily něco anglicky. 

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...