Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Den s 16. obrněnou – Plzeň 2014

6. 05. 2014 10:10:44
„Honzíku, vstávej, máš hlídku!“ Jsou čtyři hodiny ráno a já jsem ráda, že netřepou mnou a nemusím ven do mrazu. Brácha vklouzne do bot, nasadí si helmu a než rozhrne dvojité dveře vojenského stanu, přiloží do kamen. Je 4. května 2014 a předměstí Plzně hlásí 0 stupňů. V roce 1945 prý taková zima nebyla. Pootevřenými dveřmi se dovnitř vloudí silná vůně benzínu a vyjetého oleje. Je všudypřítomná a pro military nadšence návyková. Jsem tu hostem krátce a tak jí ještě vnímám. Než se smísí s kouřem z polních kamínek a mne se opět zmocní spánek, zahlédnu zavírajícími se plachtovými dveřmi děla a kulomety. 

Venku stojí "tanky". A já si v klidu spím. Ale proč ne!? V klidu tu lidé mohou spát už 69 let. A to i díky těm, které si mí dnešní spolunocležníci budou zítra připomínat. Jsme v dobovém kempu americké 16. obrněné divize a ráno jedeme na Plzeň.

p22.jpg

Můj klid na vojenském lehátku netrvá dlouho. S úderem šesté hodiny se táborem rozezní budíček. Z dobového rádia se do éteru rozlévá swing. Kdyby nebylo tak příšerně brzo, dalo by se na to skvěle tančit. Tanec ale přijde na řadu až večer. Nejdřív osvobozovat, potom slavit. „ Good morning, gentlemen,“ nahlédne do stanu jeden z velitelů. „ Good morning, Sir!“ Kluci jsou už na nohách, rolují spacáky a poklízejí stan. Na to, že jsou na cestě už týden a ani v noci se moc nevyspí (na hlídce se ve dvojicích střídají po hodině každou noc), jsou natěšení a plní elánu. Je vidět, že je to baví. Vojáci ale nejsou. Na vojáky si jen hrajou. A dělají to poctivě. Je to ostatně i trochu show pro lidi.

p3a.jpg

p9.jpg

p11aa.jpg

p13.jpg

p6a.jpg

p26.jpg

Kolem půl sedmé je píšťalkou vydán signál k rannímu nástupu. Rychle dokontrolovat uniformu a ze stanu vyběhnout s miskou na jídlo. Nástup je dnes krátký a snídaně po něm ještě kratší. Fazole s párkem do vás napadají rychle. Není čas, musí se připravit stroje. O těch to vlastně celé je. Odplachtovat, trochu se s vozem polaskat a natočit. Mašiny začínají bublat. Během pár minut se tábor naplní dýmem a burácením roztáčejících se silných motorů. Je to nádherný zvuk. Zelení obři se začínají pomalu rozhýbávat, netrpělivě popojíždět a posléze podle předem dohodnutého systému řadit. Klukům svítí očička. Nejmladšímu tu je patnáct let, nejstaršímu přes šedesát. V tuto chvíli jsou ale všichni nadšení jako malí kluci. A jejich nadšení je nakažlivé.

Let ́s go!! Jedeme!!!

p25.jpg

p1.jpg

Trochu se v tom porejpat je nutnost

Samostatnost i při vyprošťování

Už brzy se bude vyjíždět

Nadšení. Nadšení fandů je to, co udržuje vojenskou techniku funkční i téměř sedmdesát let po válce. Většina strojů v dnešním konvoji je o hodně, často i dvojnásobně starší než jejich majitelé. Velká část těchto zelených „dědečků“ se v rodinách dědí z otce na syna, stejně jako nadšení k jejich provozu a údržbě. Bez nadšení se tento „zelený koníček“ dělat nedá. Na military fanoušky je často neprávem pohlíženo jako na „zelené mozky“. Nadšení jimi sdílené je ale nadšení pro krásu a sílu vojenských vozů, ne pro válku. I když tyto byly (a jsou) prvotně vyráběny pro válečnou mašinérii, teprve ten, kdo někdy zažil jízdu Jeepem v terénu, podobné nadšení pochopí. Svoboda pohybu, bručení motoru a vůně spáleného benzínu. Jak se vám jednou dostanou pod kůži, nedostane je z vás ani aviváž, ani žádné jiné snažení maminek, manželek či přítelkyň. Je to ve vás zalezlé jako olej za nehty.

p28.jpg

Zelené hobby je náročné nejen na trpělivost partnerek, ale i finančně a časově. Originálních vozů na světě nepřibývá. Právě naopak. Pokud jsou ke koupi, jezdí se za nimi i hodně daleko. Stejně tak i za velmi potřebnými náhradními díly. Svět je opravdu malou vesnicí, pokud sháníte vojenské auto či něco na něj. Položky na údržbu jsou nemalé, stejně tak pořizovací ceny. Na koupi či rekonstrukci „menšího“ vozu, jako již zmiňovaného Jeepa (válečný originál) si připravte několikset tisíc korun, pokud chcete vlastnit tank, jsou to milióny. A když už máte vozidlo, chcete samozřejmě jezdit. Kolik tyhle mašiny s velkými motory, konstruované v časech fosilní hojnosti, žerou, nechtějte ani vědět. Kola mají také většinou více než čtyři a čím víc jezdíte, tím častěji přezouváte. Náhradními pneumatikami to nekončí. Malé a velké opravy jsou vzhledem ke stáří vozů na denním pořádku. A téměř každičká součástka se musí odněkud dovést. Není tedy úplně bez důvodu, že kluci v kempu drží v noci hlídky. Hlídají si své drahé zelené miláčky před zloději a vandaly.

p17.jpg

p20.jpg

p18.jpg

p21.jpg

p49.jpg

16. obrněná divize byla podřízena V. sboru 3. americké armády, vedené generálem Pattonem. Její předvoj se v ranních hodinách 6. května dostal do Plzně, kde byla situace před očekávaným brzkým příjezdem Američanů velmi napjatá. 5. května vypuklo v Plzni povstání, které začali dělníci ve Škodovce. Vojáci 16. obrněné divize postupovali podél silnice Bor-Plzeň a po vstupu do města ho museli vyčistit od několika fanatických ostřelovačů, kteří se odmítali vzdát. 7. a 8. května čistili ulice a hlídkovali ve městě.

p38.jpg

Dnešní klub obrněné techniky, parta nadšenců nesoucí jméno 16. divize, kopíruje jejich cestu. Se svými stroji se zařadí do čela Konvoje svobody a stejně jako jejich jmenovci a vzory budou Klatovskou třídou pomalu vstupovat do města. Dnes na ně ale nebudou střílet. Jim i dalším 150 strojům, které do Plzně dovezli podobní nadšenci do vojenské techniky, budou lidé mávat.

p40a.jpg

Konvoj Svobody

p41a.jpg

p42.jpg

p47.jpg p51.jpg

p46.jpg

p45.jpg

p44a.jpg

Plzeň byla osvobozena 6. května ráno. Ve chvíli, kdy čtete tento blog, se před 69 lety v Česku bojovalo. Doufejme a přejme si, aby to i nadále byl poslední ozbrojený konflikt nejen u nás a abychom se nemuseli bát války nové, ale pouze si mírumilovně připomínat konec té zatím nejhroznější.

Autor: Eva Zwemmer Tauerová | úterý 6.5.2014 10:10 | karma článku: 19.09 | přečteno: 942x

Další články blogera

Eva Zwemmer Tauerová

Barevná škola

Prázdniny. Magické to slovo! U nás začínají dnes, tady v Nizozemí si ještě týden počkáme. Inu, jiná země, jiný mrav. Jiná země, jiná škola. Máte chuť podívat se na nizozemské gymnázium? Pojdťe se mnou na malou návštěvu.

30.6.2017 v 11:41 | Karma článku: 17.53 | Přečteno: 1445 | Diskuse

Eva Zwemmer Tauerová

Multikulti polévka

Občas se po cestě z fitka domů stavuji tady u nás v haagském ghettu v takovém kebab-shoarma bufetu. Chodník a výlohu mají sice podělanou od holubů a ani vevnitř to není nic moc, ale maso dělají výborné.

27.6.2017 v 9:33 | Karma článku: 36.21 | Přečteno: 7370 | Diskuse

Eva Zwemmer Tauerová

Japonská zahrada Clingendael

Barevně voňavé, květinové povídání o tom, jak holandská hraběnka asijskou perlu v anglickém parku ukryla.

26.6.2017 v 21:33 | Karma článku: 19.27 | Přečteno: 588 | Diskuse

Eva Zwemmer Tauerová

Kam s ní? S tou pornografií..

„To je tvoje?“ uhodím na svou drahou polovičku. „Hezkej zadek, ukaž!“ zavtipkuje a nedbale prolistuje prvních pár stránek. „Ale prosím tě, co bych já s tím dělal? A ještě v takovým blbým jazyce!“

12.2.2017 v 11:10 | Karma článku: 25.92 | Přečteno: 1729 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Milan Slanina

Cizinec v cizí zemi ...

Tyto obrázky najdete všude na světě, s drobnými detaily ... všude tam, kde jsou lidé. A je celkem jedno, kde. Velké množství lidí s touhou cestovat a poznávat. Já moc necestuji. Oni cestují za mnou. Jsou v mých fotografiích ...

16.10.2017 v 22:07 | Karma článku: 4.36 | Přečteno: 160 | Diskuse

Lucie Plicová

Podzimní Valašsko a Beskydy

Valašské kopce, lidičky, kapličky a frgále jsou stále srdcová záležitost. Ale na moravskoslezskou krásku Lysou, jsme si samozřejmě odskočili.

16.10.2017 v 15:05 | Karma článku: 17.62 | Přečteno: 452 | Diskuse

Michal Štosel

Moje lancholie XX

XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX XX

16.10.2017 v 12:12 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 52 | Diskuse

Jiří Stratil

Proč dostavět Staroměstské náměstí? IV

Protože je nedostavěné, zčásti pobořené a neustále podněcuje tvůrce k dalším a dalším pokusům tuto újmu napravit. Názory, že je to tak v pořádku a s ničím nehýbat, jsou dnes již projevem určité fobie.

16.10.2017 v 9:02 | Karma článku: 4.48 | Přečteno: 89 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Pieta na úvod

Bylo to s největší pravděpodobností naše rozloučení se sezonou. Houbařskou sezonou. Ne že by od zítřka nerostly, ale vypadá to tak, s ohledem na pracovní zaneprázdnění a soukromý program v příštích týdnech, že nebude čas.

15.10.2017 v 10:25 | Karma článku: 10.42 | Přečteno: 246 | Diskuse
Počet článků 34 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1416

Češka zatoulaná v Nizozemí. Toulám se ráda a hodně. Mám pár oblíbených míst doma i v Evropě. Táhne mě to i dál, ale jsem srab a bojím se v letadle. Zato ráda řídím. Po cestě ráda fotím, ráda se potkávám s místními lidmi a povídám si s nimi, ráda ochutnávám místní jídla, která se posléze snažím připravit doma a nutím své okolí, aby je se mnou zkoušelo. No, a s chutí dělám rovněž svojí práci, což je nikdy nekončící snaha přesvědčit děti ve škole, aby se ode mě naučily něco anglicky. 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.