„A ten Komenský je něco jako Lenin?“

Zeptal se mě žáček holandské 3B na školním výletě do Naardenu, když jsem se třídě již po několikáté snažila vysvětlit, proč by si při návštěvě mauzolea měli sundat čepici.

Třídnímu šprýmaři se tentokrát nikdo nesmál. Poměrně zcestovalý drzoun si správně dosadil Lenina do rovnice s mauzoleem, které rok předtím navštívil se svojí před lety do Nizozemska imigrovanou babičkou. Jelikož však jméno Lenin zdejším patnáctiletým dětem nic neříká, očekávaný aplaus nepřišel.

Stejně tak jim nic neřekne ani jméno Komenský a proto jsem si před pár lety prosadila výlet do Naardenu jako jednodenní exkurzi pro mojí třídu. I když zde v Nizozemí učím angličtinu a studentům bych měla spíše vyprávět, proč se po londýnském Toweru prochází sedm havranů, stejně mi to nedá a občas „propašuji“ do výuky a třídnických hodin i našich Sedmero krkavců. Prostě trochu české osvěty.

O Česku toho vědí holandské děti poměrně málo. Některé z nich byly či stále ještě jezdí na dovolené do Čech a ti mi dojemně zkomoleně předříkávají jména českých obcí, které kdy s rodiči navštívili. Nevědomky znají také Krtečka, jako malí na něho stejně jako naše děti koukaly v televizi, ale to, že ta roztomilá potvůrka je z Čech, nevědí. Poměrně populární je tu také česko-slovenský animovaný seriál „A je to“, běží zde pod názvem „Soused a soused“. Tím ale česká televizní osvěta pro děti končí.

Kde končí televize a kam nedosáhne internet, nastupuje škola. Ačkoliv to byl právě Jan Ámos Komenský, který se kdysi hrozně dávno, podle mých studentů ještě předtím, než byly vůbec vynalezeny mobilní telefony, snažil prosadit, aby škola byla pro děti hrou, zdá se, že spoustu   z nich škola i navzdory našemu učitelskému snažení prostě nebaví. Zato my, učitelé, si evidentně hrajeme rádi a dětem zpestřujeme dlouhé a nudné školní dny mimo jiné i vzdělávacími školními výlety. Třeba za Komenským do Naardenu.

Comenius do Naardenu láká kromě školních výprav hlavně vzdělanější Holanďany se zájmem o historii a sentimentálně naladěné české emigranty či jejich potomky. Je příjemné procházet se kouskem Holandska, kde můžete číst jména ulic v češtině, následovat české turistické značení či zakopávat o prázdné plechovky od Gambrinusu jako důkaz toho, že si sem Češi i nadále najdou cestu.

I když exulant Komenský působil na sklonku svého života převážně v Amsterdamu, kde 15. října 1670 i zemřel, pohřben byl o několik dní později v nedalekém Naardenu. Pocházel odtud pastor spřízněný s rodinou De Geer, která Komenského v Nizozemí podporovala. Místo osvícencova posledního odpočinku posléze upadlo v zapomnění a znovuobjeveno bylo až v 19. století. Důkladněji prozkoumáno bylo v roce 1929 a v roce 1933 pak Valonskou kapli, kde se hrob Komenského nachází, darovala nizozemká vláda Československu. Kaple byla obnovena, vyzdobena jako mauzoleum a slavnostně otevřena v roce 1937. Tím získalo Československo svůj vlastní kousek Nizozemí. V roce 1992 bylo do přilehlého domu ve stejné ulici přestěhováno Muzeum Komenského, které bylo na jiném místě v Naardenu již od roku 1892. Tím se poměrně malý památník trochu rozšířil.

I nyní je muzeum relativně malé a prosté. Kromě veřejnosti nepřístupného archívu s dochovanými díly Komenského je tu k shlédnutí stálá expozice Vivat Comenius, obsahujíci popis jeho života a ukázky z jeho díla. Běží tu krátký naučný film a k návštěvě je samozřejmě i Komenského kaple, která je neokázale, ale důstojné vyzdobená.

U vstupu do muzea vás přivítá okno popsané úryvky z Komenského knihy Svět v obrazech (Orbis Pictus). Úryvky jsou stejně jako kniha přeloženy do čtyř jazyků a jako Čecha vás zahřeje, že česká verze je uvedená jako první a pak teprve nastupuje všemocná angličtina, němčina a holandština. A zatímco se tím já, hrdý český učitel, trochu naparuju, mojí studentíci se mi za zády šklebí, kterej magor prý vymyslel, že učení je zábava (leren is leuk), což je volný holandský překlad Komenského principu "škola hrou". 

Že se Komenský někdy musí v hrobě obracet ukazoval ten den i zápis v náštěvní knize. Stejný nápad jako já, a to přivézt studenty na prohlídku naardenského muzea, měli i kolegové z nejmenovaného gymnázia v Olomouci. V návštěvní knize zůstal jejich zahraniční výlet zvěčněn česky napsanou větičkou z tehdy populárního pořadu Tele Tele:„Jan Ámos Komenský, skákal z okna na ženský“. Pod to kdosi ještě dopsal a pro větší názornost i dokreslil:„ A je to p**a!“

„Rozumíte tomu?“, ptám se průvodce v muzeu. „Ale jo. Něčím to asi přelepíme. Není to poprvé“. A tak stejně jako nadšení učitelé přivádějí své svěřence poklonit se památce učitele národů, tak stejně nadšení dobrovolníci, kteří v muzeu pracují (z větší části potomci českých imigrantů s nostalgickou vazbou na starou domovinu), posléze přelepují páskou kosočtverce graficky vyvedené jeho prapravnuky.

Naarden sám má osobité kouzlo a to nejen díky Komenskému. Je to příjemné malé městečko, připomínající náš Terezín, ovšem v menší, upravenější a opečovanější podobě. Pevnostní charakter obou měst přímo vyzývá k porovnání. Stejně jako Terezín má i Naarden masivní cihlové zdi, hluboké příkopy (ovšem plné vody) a nádherný hvězdicový půdorys. Pro představu o půdorysu holandské pevnosti, bránící dnes už pouze ostatky jednoho z největších Čechů, ale paradoxně nemusíte jezdit až do Holandska. Ba ani do Terezína. Stačí sáhnout do penězenky a vylovit českou dvěstěkorunu. Na její přední straně, nalevo od podobizny Komenského, vykreslil autor bankovek i hvězdicový obrys Naardenu. Dovršil tím jakousi imaginární provázanost Čech a Holandska – Holanďané mají nedaleko od Amsterdamu malý kousek Čech a my naopak nosíme po kapsách kousek Holandska.

Na cestě zpátky jsem si sedla vedle třídního vtipálka. "Tak co, líbil se ti výlet?", vyzvídám. "No, víte, paní učitelko, když jste říkala škola hrou, tak jsem si původně myslel, že pojedeme na výlet do nějaké továrny na počitačové hry. To by se mi asi líbilo víc. Tohle bylo ale taky dobrý. Hlavně, že vám se to líbilo. Já jsem rád, že jsme alespoň jeden den nemuseli do školy."

Učiteli národů, odpočívej v pokoji.

 ............................................................................................................................................

Na závěr si dovolím přiložit video, které mám moc ráda a vážím si ho. Když jsem při jiné příležitosti vzala na návštěvu naardenského muzea mého tatínka, ten si zcela spontánně sedl v kapli ke klavíru a zahrál Komenskému směsici českomoravských národních písní. Já jsem při tom trochu neuměle zachytila interiér mauzolea. Bylo to poetické odpoledne a ten den se Komenskému i v daleké cizině jistě odpočívalo radostněji :)