„To je tvoje?“ uhodím na svou drahou polovičku. „Hezkej zadek, ukaž!“ zavtipkuje a nedbale prolistuje prvních pár stránek. „Ale prosím tě, co bych já s tím dělal? A ještě v takovým blbým jazyce!“
Stalo se vám někdy, že jste při náhodném přerovnávání nikdy neotvíraných šuplíků (kam jsem jen založila to maturitní vysvědčení?) našli poklad? Nebo spíše překvapení? Mezi oddacím listem (kolikrát za život ho potřebujete?) a deset let starým svatebním oznámením dávno již rozvedené sestřenice (proč jen skladuju takovéhle věci?) na vás vykoukne časopis. Barevný a s nahotinkou na obálce. Aha! Kouknete dovnitř. Obrázky univerzální, ale ta určitě zajímavá doprovodná story vám nějak uniká. Je to sakra v norštině.
„To je tvoje?“ uhodím na svou drahou polovičku. „Hezkej zadek, ukaž!“ zavtipkuje a nedbale prolistuje prvních pár stránek. „Ale prosím tě, co bych já s tím dělal? A ještě v takovým blbým jazyce!“. Pak zdánlivě úlevně, že něco tak rychle vymyslel, dodává: „To tu musel nechat tvůj brácha.“
Pravděpodobnost toho, že si u vás na návštěvě váš bratr uloží do šuplíku norský hanbatý časopis je stejně úměrná šanci, že na zastávce v Chánově najdete zlatou cihlu. Když na vás navíc o pár dní později při čistění knihovny vypadne (ne)šikovně schované DVD s romantickým názvem „Švédská trojka natrvrdo“, napadne vás, že bude lepší přestat uklízet, a to hned, jinak z nějakého koutu vyšťouráte celou ztepilou vikingskou děvu. Možná i dvě. Na každého bráchu jednu, aby se vám na návštěvě nehádali, že?.
Nebo si úsměvně přiznat, že váš chlap je lehce puritánský, kouká na porno a zcela zbytečně se vám to bojí říct. A taky, že si na něj v bytě zatím nenašel pořádnou skrýš. Takový ten koutek, šuplíček, roh skříně, zapadlou poličku v garáži či krabici ve sklepě. Tam, co všichni občas něco schováme, doufajíc, že to ani ti nám nejbližší nenajdou. A všichni povědomě tušíme, že je to marné! Čím lechtivější materiál, tím časnější prozrazení. Takový Murphyho zákon schválnosti schovaného porna.
I když se doba mění a papírovým materiálům již dlouho zvoní hrana, podobně ledabylým schovávačkám mého otčíma vděčím za svou poměrně časnou, byť tématicky nesourodou sexuální osvětu. Jeho pracovnu, po domácku zvanou „kamrdlík“, jsme sice měly jako děti zakázanou, ale znáte to o tom ovoci! Takže třeba banány. Že se s nimi kromě pojídání dají vyvádět různé taneční kousky a jiné triky, jsme si s holkama vyzkoušely krátce poté, co jsme v kamrdlíku v knihovně (hledáme přece ten česko-ruský slovník!) objevily mezi svazky o druhoválečných letounech několik čísel NEI Reportu. Fotky v prvních porevolučních erotických novinách byly stejně černobílé jako obrázky válečných letadel, ale rady erotického rázu popsány poměrně barvitě. Banana show v domácím provedení? Hmm! Klidně to zkuste! Budete se opravdu bavit! Oloupané banány jsou totiž svině klouzavé, lepivé a rozblebtané, neloupané zase černé, zvlásť pokud vám při chytlavých melodiích Michala David neustále padají na zem. Jak to ty holky v těch banana barech safra dělají?
Nacvičování seduktivní techniky:"Strč banán hluboko do pusy a dýchej přitom nosem", mladým holkám vyloženě nedoporučuji. V životě jsem se málem udusila jen dvakrát a to vždy podle příručky. A ve stejné partě kamarádek. Při hře na oběšence jsme podle zálesáckého zápisníku správně zauzlovaly šibeniční smyčku, já do ní pod naší višní strčila hlavu a nejlepší kámoška mi podkopla kbelík. Prádelní šnůra naštěstí praskla, ale přidusit mě stihla pěkně. To samé mi provedl banán nasoukaný do hrdla podle NEI Reportového návodu. Pubertální děvčata, nestrkejte si banány do krku! Nebo si je předtím alespoň oloupejte!
Otčímův kamrdlík neskrýval jen poklady papírové. Do kondomu se opravdu vejde deset litrů vody. Vlastně i víc, když se pomalu nalévá. Krabičky se zdrojem gumové zábavy jsme jedno slunné odpoledne vyštrachali v oné místnůstce v šuplíku, tentokrát s mým mladším bratrem. Nevím, kdo vymyslel to plnění, ale pravdou je, že když o pár dní později přinesl bratr domů třídní napomenutí: "Vyhazoval ze třetího patra igelitové pytlíky naplněné vodou a ohrožoval tím kolemjdoucí", nebyla máma vůbec ráda, bratr dostal a mě napadlo, že to asi nebyly igelitové pytlíky...
Můžete si myslet, že dnes už by podobně nedokonalé schovávačky nikdo řešit nemusel. Že stačí dobrý antivirový program a základní počítačová dovednost - umět vymazat historii internetového vyhledávání. Že pravidlo "Mazat a mazat" nahradilo staré dobré "Zatloukat a zatloukat". Kdepak! "Schovávat a schovávat" je pořád aktuální. A schovávat dobře, jelikož vám po vašich schovávačkách teď šmejdí už i vaše ratolesti.
"Holky, víte, co se mi stalo?" vykládala nedávno kamarádka u kafe. "Manžel hlídal děti a oni na něj vyrukovaly, jestli by jim nepustil tuhle novou pohádku, kde se lidi pusinkujou. A přinesly mu porno dvd, co našly v obýváku ve stole!"
"A co, vynadala jsi mu, že to měl líp schovat?"
"Ne", zrudla kamarádka,"Bylo totiž moje!"
"A ty na to koukáš?", vyzvídáme dál.
" Na tohle zrovna ne", směje se ona. "Jsem se u Vietnamky v krámě přehmátla. Tohle bylo ve vietnamštině."
Aha! Tak nějak jsme v tom všichni!
Hezký den, jdu pořádně schovat ten norský časopis!
