Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Vlieland – ostrov vodou obklopený neobklopený

5. 07. 2016 19:47:11
Pokud jste si mysleli, že ostrov je kus pevniny obklopený vodou, tak jste se částečně mýlili. V Nizozemí mají ostrovy, na které dojdete suchou (nebo spíše navlhčenou) nohou. Pokud jste rychlí, zdatní a máte kuráž.

Holandsko je země paradoxů. Už jenom ten název. Holandsko je defakto jen kousek Nizozemí. Vlastně dva kousky. Dvě provincie, Jižní a Severní Holandsko, daly název zbytku této relativně malé zemičky. Ač nejsou ani provincie největší (sorry, Gelderland!), je to Holandsko, které každý zná. Poměrně konzervativní vláda zde zaštiťuje pokrokové občanské svobody. Můžete si tu nechat legálně píchnout smrtící injekci, ale na vlastní zahradě si nerozděláte ani oheň. Ve velkém se sem jezdí hulit tráva, a přitom sami Holanďané nekouří nijak přehnaně. Vehementně si ochraňují vlastní jazyk a přitom mluví všemi jazyky světa. Mají druhou nejvyšší hustotu zalidnění na světě a i tak tu jsou místa, kde nenajdete ani živáčka. A pokud jste si mysleli, že ostrov je kus pevniny obklopený vodou, tak ani to tady není pravda. V Nizozemí (v té poměrně neznámé a pro holanďany "odlehlé" provincii Friesland) mají ostrovy, na které si dojdete suchou (nebo spíše navlhčenou) nohou. Pokud jste tedy místní a máte kuráž.

Těch tajuplných ostrovů mají v holandské části Waddenského moře (Waddenzee) pět. Texel, Vlieland, Terschelling, Ameland a Schiermonnikoog. Jako bězný smrtelník/turista se na ně dostanete jedině trajektem. Pokud máte štěstí a vlastníte člun, tak i na člunu. Pokud štěstí nemáte, nezbývá, než někomu za převoz zaplatit. Buď ukecat nějakého rybáře a nebo si spořádaně zajít na turistické informace a tam zjistit, kdo z místních se živí jako převozník a mohl by vás tam hodit. Trajekt ale vyjde levněji.

Na Vlieland se vyráží z Harlingen. I když ostrov není od pevniny daleko a při hezkém počasí na něj dohlédnete pouhým okem, cesta trajektem trvá téměř hodinu. Trajekt totiž v mělkém moři neuvěřitelně kličkuje. Aby se se svým dost hlubokým ponorem na ostrov dostal, má předem vyhrabanou cestu jakýmsi kanálem, vlnícím se jako mořské serpentiny. Zvláště při odlivu je přejezd trajektem super zážitek, protože moře okolo vás prostě zmizí a kolem lodi se místo vodní hladiny lesknou nánosy šedivožlutého bublajícího písku a bahna, rozbrázděné stružkami rychle se vytrácejících vodních hadů. Vytvářejí iluzi, jako byste pluli po lehce navlhčené poušti. Včetně písečných varhánků. Kolem hlavy vám létají rackové a vás napadne: „Šla by tahle mokrá poušť přejít?"

Šla. Místní prý několikakilometrovou úžinu přecházeli od nepaměti. Z nutnosti. Na rychlý přechod měli několik hodin. Stejně tak se prý kdysi dalo přecházet i mezi samotnými ostrovy. Říká se, že zvládnout se to dá dodnes, pokud jste ochotni kousek cesty plavat. Proudy mezi ostrovy jsou ale velmi silné a tak vám podobné dobrodružsví nikdo nedoporučí. K potěšení suchozemce – bahnila však stačí i procházka kolem ostrova. Natáhnete si holínky a po mořském dně se houpavě a čvachtavě vypravíte na výpravu kolem zaparkovaných člunů a bójek. Občas se zaboříte po koleno do mokrého písku, s mlaskavým šplýchnutím vytáhnete holínku z rychle se plnící díry, vylejete vodu a pokračujete. Po cestě si nasbíráte mušle (ve správnou dobu můzete natrefit i ústřice) a než se moře zase naplní na svou impozantní hloubku 70 cm, připadáte si jak vyhoupaný a zabahněný Mojžíš při průchodu Rudým mořem.

Cachtání se na mořském dně není samozřejmě největším ostrovním tahákem. Tím je klid, nedotčená příroda a nádherné pláže. Kilometry širokých bílých pláží. Po většinu roku (mimo hlavní sezónu, kdy se zde bez předchozí rezervace opravdu neubytujete) je na ostrově klid a téměř liduprázdno. Od roku 2009 je celé ostrovní území (včetně jeho německé části) zapsané jako světové dědictví UNESCO. Ostrovní bratři si ochranu parádně užívají. Kromě největšího z nich (Texel) zapomeňte, že existuje něco jako auto. Zde se chodí, jezdí na kole, surfuje, dovádí ve vodě, vdechuje venkov a mořský vzduch, vstřebávají palety šedomodrých ostínů vody, písku a oblohy a hlavně se tu sní, spí, jí a odpočívá.

Trajekty na ostrov přijíždí od rána do večera s dvouhodinovou pravidelností. Dorazí do jediného místního přístavu a vypustí turisty do jediné ostrovní vesničky (ne)originálně pojmenované Oost-Vlieland (Východní Vlíeland). Na ostrově bývala vesnička ještě jedna, Západní Vlieland, ale tu v roce 1736 smetla bouře do moře. Prý tam v moři někdě odpočívá jako zdejší Atlantida. Tuhle historku vám rádi povědí v jakékoli místní restauraci, kterých je v jediné ulici jediné vesničky nepočítaně. Roztomile to pasuje do již tak pohádkové ostrovní atmosféry.

Víkend na Vlielandu, ostrově neostrově v moři nemoři vás příjemně naladí, vyfouká vás do podoby učesaný neučesaný a zanechá vás ve stavu spokojený nespokojený. Spokojený, jak tam bylo krásně, nespokojený, protože v momentě, kdy naloďujete trajekt na pevninu, přejete si, abyste uz zase byli zpátky. Na pohádkovém ostrově.

Autor: Eva Zwemmer Tauerová | úterý 5.7.2016 19:47 | karma článku: 18.62 | přečteno: 800x

Další články blogera

Eva Zwemmer Tauerová

Barevná škola

Prázdniny. Magické to slovo! U nás začínají dnes, tady v Nizozemí si ještě týden počkáme. Inu, jiná země, jiný mrav. Jiná země, jiná škola. Máte chuť podívat se na nizozemské gymnázium? Pojdťe se mnou na malou návštěvu.

30.6.2017 v 11:41 | Karma článku: 17.53 | Přečteno: 1445 | Diskuse

Eva Zwemmer Tauerová

Multikulti polévka

Občas se po cestě z fitka domů stavuji tady u nás v haagském ghettu v takovém kebab-shoarma bufetu. Chodník a výlohu mají sice podělanou od holubů a ani vevnitř to není nic moc, ale maso dělají výborné.

27.6.2017 v 9:33 | Karma článku: 36.21 | Přečteno: 7370 | Diskuse

Eva Zwemmer Tauerová

Japonská zahrada Clingendael

Barevně voňavé, květinové povídání o tom, jak holandská hraběnka asijskou perlu v anglickém parku ukryla.

26.6.2017 v 21:33 | Karma článku: 19.27 | Přečteno: 588 | Diskuse

Eva Zwemmer Tauerová

Kam s ní? S tou pornografií..

„To je tvoje?“ uhodím na svou drahou polovičku. „Hezkej zadek, ukaž!“ zavtipkuje a nedbale prolistuje prvních pár stránek. „Ale prosím tě, co bych já s tím dělal? A ještě v takovým blbým jazyce!“

12.2.2017 v 11:10 | Karma článku: 25.92 | Přečteno: 1729 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Libor O. Novotný

Někdy je prostě musíte nakopat do zadku

Ghana jistě nepatří k tradiční turistickým cílům. Ale právě proto tam můžete zažít příhody, které se vám už nikde jinde nestanou.

16.10.2017 v 15:00 | Karma článku: 15.98 | Přečteno: 639 | Diskuse

Ervín Dostálek

Opravdu severská romance 6: Nádherný dvojvodopád Latefoss, na Trolltungu ale lézt nebudeme

2 větve půl druhé stovky metrů vysokého vodopádu Latefossen napájeného vodou jezera Lotevatnet z ledovců Hardangerviddy se stékají dole u nejlepšího místa pozorování a ústí do řeky Gronsnalsona a vodní tříšťí mokří přihlížející...

16.10.2017 v 9:18 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 59 | Diskuse

Petr Havránek

Zanzibar - sever ostrova

Blíží se konec našeho pobytu na Zanzibaru a s ním i poslední výlet na severo-východ ostrova, který pro nás mohl skončit tragédií...

16.10.2017 v 7:00 | Karma článku: 5.81 | Přečteno: 137 | Diskuse

Ervín Dostálek

Opravdu severská romance 5: Bílý Sauda Fjord Hotel, letní koulování i ledové kry na jezeře

Přes fjordy, tunely, úzkou horskou silničkou mezi několikametrovými sněhovými bariérami (v červenci!), sněhový zával před autobusem, zamrzlá jezera - prostě divočina v jižním výběžku největší norské náhorní plošiny Hardangevirdda

15.10.2017 v 7:52 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 54 | Diskuse

Ervín Dostálek

Opravdu severská romance 4: Za hlavním cílem: na bájnou skálu Preikestolen nad Lysefjordem

Norské meteo patří k nejlepším. V našem případě se ale "chlapci" spletli. Nahoru na skálu jsme dorazili po jedenácté a v 11.30 se začali vracet. Předpověď: déšť přijde ve 12, pršet ale začalo již v 11.50. No a pak jim věřte, že..

14.10.2017 v 7:23 | Karma článku: 7.60 | Přečteno: 94 | Diskuse
Počet článků 34 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1416

Češka zatoulaná v Nizozemí. Toulám se ráda a hodně. Mám pár oblíbených míst doma i v Evropě. Táhne mě to i dál, ale jsem srab a bojím se v letadle. Zato ráda řídím. Po cestě ráda fotím, ráda se potkávám s místními lidmi a povídám si s nimi, ráda ochutnávám místní jídla, která se posléze snažím připravit doma a nutím své okolí, aby je se mnou zkoušelo. No, a s chutí dělám rovněž svojí práci, což je nikdy nekončící snaha přesvědčit děti ve škole, aby se ode mě naučily něco anglicky. 



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.