Vlieland – ostrov vodou obklopený neobklopený
Holandsko je země paradoxů. Už jenom ten název. Holandsko je defakto jen kousek Nizozemí. Vlastně dva kousky. Dvě provincie, Jižní a Severní Holandsko, daly název zbytku této relativně malé zemičky. Ač nejsou ani provincie největší (sorry, Gelderland!), je to Holandsko, které každý zná. Poměrně konzervativní vláda zde zaštiťuje pokrokové občanské svobody. Můžete si tu nechat legálně píchnout smrtící injekci, ale na vlastní zahradě si nerozděláte ani oheň. Ve velkém se sem jezdí hulit tráva, a přitom sami Holanďané nekouří nijak přehnaně. Vehementně si ochraňují vlastní jazyk a přitom mluví všemi jazyky světa. Mají druhou nejvyšší hustotu zalidnění na světě a i tak tu jsou místa, kde nenajdete ani živáčka. A pokud jste si mysleli, že ostrov je kus pevniny obklopený vodou, tak ani to tady není pravda. V Nizozemí (v té poměrně neznámé a pro holanďany "odlehlé" provincii Friesland) mají ostrovy, na které si dojdete suchou (nebo spíše navlhčenou) nohou. Pokud jste tedy místní a máte kuráž.
Těch tajuplných ostrovů mají v holandské části Waddenského moře (Waddenzee) pět. Texel, Vlieland, Terschelling, Ameland a Schiermonnikoog. Jako bězný smrtelník/turista se na ně dostanete jedině trajektem. Pokud máte štěstí a vlastníte člun, tak i na člunu. Pokud štěstí nemáte, nezbývá, než někomu za převoz zaplatit. Buď ukecat nějakého rybáře a nebo si spořádaně zajít na turistické informace a tam zjistit, kdo z místních se živí jako převozník a mohl by vás tam hodit. Trajekt ale vyjde levněji.
Na Vlieland se vyráží z Harlingen. I když ostrov není od pevniny daleko a při hezkém počasí na něj dohlédnete pouhým okem, cesta trajektem trvá téměř hodinu. Trajekt totiž v mělkém moři neuvěřitelně kličkuje. Aby se se svým dost hlubokým ponorem na ostrov dostal, má předem vyhrabanou cestu jakýmsi kanálem, vlnícím se jako mořské serpentiny. Zvláště při odlivu je přejezd trajektem super zážitek, protože moře okolo vás prostě zmizí a kolem lodi se místo vodní hladiny lesknou nánosy šedivožlutého bublajícího písku a bahna, rozbrázděné stružkami rychle se vytrácejících vodních hadů. Vytvářejí iluzi, jako byste pluli po lehce navlhčené poušti. Včetně písečných varhánků. Kolem hlavy vám létají rackové a vás napadne: „Šla by tahle mokrá poušť přejít?"
Šla. Místní prý několikakilometrovou úžinu přecházeli od nepaměti. Z nutnosti. Na rychlý přechod měli několik hodin. Stejně tak se prý kdysi dalo přecházet i mezi samotnými ostrovy. Říká se, že zvládnout se to dá dodnes, pokud jste ochotni kousek cesty plavat. Proudy mezi ostrovy jsou ale velmi silné a tak vám podobné dobrodružsví nikdo nedoporučí. K potěšení suchozemce – bahnila však stačí i procházka kolem ostrova. Natáhnete si holínky a po mořském dně se houpavě a čvachtavě vypravíte na výpravu kolem zaparkovaných člunů a bójek. Občas se zaboříte po koleno do mokrého písku, s mlaskavým šplýchnutím vytáhnete holínku z rychle se plnící díry, vylejete vodu a pokračujete. Po cestě si nasbíráte mušle (ve správnou dobu můzete natrefit i ústřice) a než se moře zase naplní na svou impozantní hloubku 70 cm, připadáte si jak vyhoupaný a zabahněný Mojžíš při průchodu Rudým mořem.
Cachtání se na mořském dně není samozřejmě největším ostrovním tahákem. Tím je klid, nedotčená příroda a nádherné pláže. Kilometry širokých bílých pláží. Po většinu roku (mimo hlavní sezónu, kdy se zde bez předchozí rezervace opravdu neubytujete) je na ostrově klid a téměř liduprázdno. Od roku 2009 je celé ostrovní území (včetně jeho německé části) zapsané jako světové dědictví UNESCO. Ostrovní bratři si ochranu parádně užívají. Kromě největšího z nich (Texel) zapomeňte, že existuje něco jako auto. Zde se chodí, jezdí na kole, surfuje, dovádí ve vodě, vdechuje venkov a mořský vzduch, vstřebávají palety šedomodrých ostínů vody, písku a oblohy a hlavně se tu sní, spí, jí a odpočívá.
Trajekty na ostrov přijíždí od rána do večera s dvouhodinovou pravidelností. Dorazí do jediného místního přístavu a vypustí turisty do jediné ostrovní vesničky (ne)originálně pojmenované Oost-Vlieland (Východní Vlíeland). Na ostrově bývala vesnička ještě jedna, Západní Vlieland, ale tu v roce 1736 smetla bouře do moře. Prý tam v moři někdě odpočívá jako zdejší Atlantida. Tuhle historku vám rádi povědí v jakékoli místní restauraci, kterých je v jediné ulici jediné vesničky nepočítaně. Roztomile to pasuje do již tak pohádkové ostrovní atmosféry.
Víkend na Vlielandu, ostrově neostrově v moři nemoři vás příjemně naladí, vyfouká vás do podoby učesaný neučesaný a zanechá vás ve stavu spokojený nespokojený. Spokojený, jak tam bylo krásně, nespokojený, protože v momentě, kdy naloďujete trajekt na pevninu, přejete si, abyste uz zase byli zpátky. Na pohádkovém ostrově.
Eva Zwemmer Tauerová
Medvědi nevědí
Na medvěda s baterkou aneb medvědi vědí, že turisti nemaj zbraně. A také o tom, že strach má velké nejen oči, ale i uši.
Eva Zwemmer Tauerová
Majoránka a rum
Zapomeňte na New York, Sydney, Paříž nebo Londýn! Kde jste doma vám dojde na místě mnohem zajímavějším. A to v Lidlu v Lovosicích.
Eva Zwemmer Tauerová
Barevná škola
Prázdniny. Magické to slovo! U nás začínají dnes, tady v Nizozemí si ještě týden počkáme. Inu, jiná země, jiný mrav. Jiná země, jiná škola. Máte chuť podívat se na nizozemské gymnázium? Pojdťe se mnou na malou návštěvu.
Eva Zwemmer Tauerová
Multikulti polévka
Občas se po cestě z fitka domů stavuji tady u nás v haagském ghettu v takovém kebab-shoarma bufetu. Chodník a výlohu mají sice podělanou od holubů a ani vevnitř to není nic moc, ale maso dělají výborné.
Eva Zwemmer Tauerová
Japonská zahrada Clingendael
Barevně voňavé, květinové povídání o tom, jak holandská hraběnka asijskou perlu v anglickém parku ukryla.
Eva Zwemmer Tauerová
Kam s ní? S tou pornografií..
„To je tvoje?“ uhodím na svou drahou polovičku. „Hezkej zadek, ukaž!“ zavtipkuje a nedbale prolistuje prvních pár stránek. „Ale prosím tě, co bych já s tím dělal? A ještě v takovým blbým jazyce!“
Eva Zwemmer Tauerová
Jak rozdat milión
aneb návod pro ty, kdo si v lednu chtějí udělat radost zdarma a utrhnout si alespoň kousek z celého miliónu.
Eva Zwemmer Tauerová
Óda na chleba a rýži
slovem o pšence, obrazem o rýži a také o tom, že je někdy dobré se na dovolené ztratit. Pak totiž zjistíte, že opravdu není pole jako pole a u těch rýžových to platí dvojnásob.
Eva Zwemmer Tauerová
Není pole jako pole
Ačkoliv pocházím z kraje nazývaného zahradou Čech a navíc téměř z vesnice (místní prominou), musím přiznat, ze polní práce mi nikdy moc nevoněly. Chmelovou brigádu jsem vyloženě protrpěla a to i přesto, že mě na ní balil školní playboy s vizáží tehdy ještě žádaného Arnolda Schwarzeneggera. Na okurkové brigádě mě nebalil nikdo a byl to opruz ještě větší, stejně jako každoroční pomoc místním zemědělcům, kterým z valníků vypadalo víc cukrovky než zdrávo a my, nadějní socialističtí středoškoláci jsme to s ohnutými hřbety měli spasit.
Eva Zwemmer Tauerová
Jihad a sociální sítě
Jihad je trochu jiný než většina mých studentů. Není to jen jeho netradičním původem a jménem, které mu bulharsko-turečtí rodiče dali v jejich dobré víře víceméně za trest. Jménu se jeho spolužáci po nějaké době už jen zašklebí, stejně jako jeho vtípkům, že dneska přišel pozdě, jelikož v metru byla bomba.
Eva Zwemmer Tauerová
Stabilní euro? Samozřejmě! Z betonu!
Jak zhmotnit měnu aneb kde si šlápnout třeba na stovku.
Eva Zwemmer Tauerová
Krabí karneval aneb Balada z hadrů
Zapomeňte na masky a okázalost. Vysypte staré kufry, prošmejděte zaprášené půdy, zalovte ve skříních babičkám a hlavně - obraťte naruby kbelíky na podlahu. Hadry z nich si přišpendlete na záda, kyblík si nasaďte na hlavu a jste připraveni na událost roku. Tedy alespoň v holandském Bergen op Zoom.
Eva Zwemmer Tauerová
Polib mě a pošli mě
Líbat se dá kde co. Můžete zlíbat svůj protějšek. Můžete políbit kolegyni ruku. Babičce tvář. Miminku prdelku. Kočce čumák. Politikovi knír. Ale líbat dopisy? I to se dá. V Holandsku budou letos olíbávat obálky. Proč? Protože bude Valentýn a protože to nic nestojí.
Eva Zwemmer Tauerová
„A ten Komenský je něco jako Lenin?“
Zeptal se mě žáček holandské 3B na školním výletě do Naardenu, když jsem se třídě již po několikáté snažila vysvětlit, proč by si při návštěvě mauzolea měli sundat čepici.
Eva Zwemmer Tauerová
Svoboda a jeho bratři
Bylo nebylo (ale vlastně opravdu bylo) dvacet bratrů. Poté jich zbylo jen pět. Nyní je jich sedm.
Eva Zwemmer Tauerová
Jak jsme na Bali pláž hledali - a našli školu.
„Stejně budeš jednou učitelka“, škádlíval mě tatínek při nedělních obědech. „ Jsi celá bába“. Jídávali jsme ve svátečním pokoji pod obrazem jeho maminky v dětských letech. S pusou plnou jablečného kompotu jsem přemýšlela, jestli po té holčičce s růžovou mašlí zdědím nejen kulatý obličej a modré oči, ale i profesi. Učitelkou ale byla i má druhá, hnědooká babička a tak jsem rodinnému „prokletí“ neunikla.
Eva Zwemmer Tauerová
Malý a šikovný – byl jednou jeden mostek
I když jsem poměrně velká a humpolácká, mám ráda malé a šikovné věci. Nosím například malý kapesní nožík. Dostala jsem ho od tatínka s tím, že každý správný chlap by měl jeden mít. Tatínek říkával, že se mi bude hodit. Měl pravdu. Malá a šikovná vývrtka na víno je kompaktní a vždy při ruce.
Eva Zwemmer Tauerová
Den s 16. obrněnou – Plzeň 2014
„Honzíku, vstávej, máš hlídku!“ Jsou čtyři hodiny ráno a já jsem ráda, že netřepou mnou a nemusím ven do mrazu. Brácha vklouzne do bot, nasadí si helmu a než rozhrne dvojité dveře vojenského stanu, přiloží do kamen. Je 4. května 2014 a předměstí Plzně hlásí 0 stupňů. V roce 1945 prý taková zima nebyla. Pootevřenými dveřmi se dovnitř vloudí silná vůně benzínu a vyjetého oleje. Je všudypřítomná a pro military nadšence návyková. Jsem tu hostem krátce a tak jí ještě vnímám. Než se smísí s kouřem z polních kamínek a mne se opět zmocní spánek, zahlédnu zavírajícími se plachtovými dveřmi děla a kulomety.
Eva Zwemmer Tauerová
Gili Trawangan - ostrov, na kterém se lítá
Člunem tam a zpátky jen ráno a večer. Žádná auta, pouze koňmo tažené povozy. Kosmopolitní cestovatelská směsice ze všech koutů světa. Bílé pláže a zelené eukalypty. Horké dny a chladivé noci. Potápění se žraloky. Noční tanec s ohněm. Večeře na pláži. Koktejly a magické houbičky. To je indonéský párty ostrov Gili Trawangan.
Eva Zwemmer Tauerová
Chrochtání těžké není. Těžší je rozdat si to v kuchyni.
Chcete vědět, jak v Holandsku poznají německého špióna? A nebo jakou má Holanďan žízeň? Co je těžší vyslovit - kanál nebo cibule? A co Holanďané dělají, když tahají staré krávy ze škarpy? Pojďte si udělat menší vážnou-nevážnou procházku holandštinou.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 36
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1623x